Vzpomínáme – Wenynka
Elisa Královský Hradec – „Wenynka“
Trpasličí stříbrná fena
*16.1.1999 – 27.3.2012
ICH Chess Silver z Helaku & CH Aila z Laúpame
31/33 cm
Luxace patelly 0/0
Oční test – PRA neg.
Chovatel:
Ivana Vrátilová
Majitel:
Hana Kašparová
Výstavní tituly
Interšampion
šampion České republiky
šampion Slovenska
šampion Polska
šampion Rakouska
klubový šampion KPaCHP
junior šampion České republiky
veterán šampion České republiky
veterán šampion Slovenska
veterán šampion KCHP
5x CACIB, 4x BOB
Národní vítěz, oblastní vítěz
nejlepší veterán fena výstavy
nejlepší veterán
2x CAC VDH, CAC VDP, CAC SLO, CAC HR
Elisa Královský Hradec. Můj další stříbrný pudlík, první holčička. Když odešel náš Waldy, rozhodli jsme se doma, že bez pejska zůstat nechceme, ale že uděláme změnu a místo stříbrného kluka si pořídíme kluka černého, abychom je vzájemně neporovnávali. Proto jsme zavolali na inzerát, který nabízel černá a stříbrná štěňátka. Dozvěděli jsme se ale, že všichni černoušci už jsou zadaní, ale je tu ještě vrh krásných stříbrných holčiček, na které se máme přijet podívat… No, s prázdnou jsme domů od paní Ivany Vrátilové z Hradce Králové nejeli 🙂. Vybrali jsme tu nejhodnější, z našeho pohledu samozřejmě také nejkrásnější a klidnou, holčičku. O pár dnů později nám došlo, že to, že byla tak strašně hodná, bylo způsobené nejspíš tím, že v tu chvíli padla únavou po předchozích lumpárnách 🙂. I když jsem chtěla Elinku, říkalo se naší stříbrnce „Wendy“. I tohle jméno vymýšlela moje maminka a musím říct, že mi úplně k srdci nepřirostlo, i když kamarádky Vendulky, které mám, mám ráda moc. Proto to pro mě byla hlavně Wenynka, Eninka, případně Stříbruška. Byla svéhlavá, jen tak si něco nenechala líbit a vychovala všechny pejsky, kteří do naší rodiny přišli po ní. Zlobíš, chytnu tě, zavrčím a ono tě to přejde. Báječně to zabíralo a nikdo si v jejím dohledu nedovolil nic, co by se jí nelíbilo. Milovala házení čehokoliv, aportovala téměř do posledního dechu a nikdy nevěděla, kdy přestat. Hopsala jak gumídek a rozbalovala vánoční dárky. Pěkně opatrně, aby jim nic neudělala. Musela shodit jakoukoliv postavenou lahev a nesnášela česání. A tak jsme si při něm v dobách jejího mládí museli nasazovat i pracovní rukavice – tak moc nás chtěla sežrat. Výstavy celkem zvládala, ale myslím si, že jí bavily hlavně proto, že při nich byla se mnou. Když jsme spolu odjížděly na veteránskou trojvýstavu v Nitře a Senci, tak jsem jí slíbila, že když pojedeme domů s veterán šampionem, tak už nikdy na žádnou výstavu chodit nemusí. No měla jsem pocit, že jí to běhá o to víc 🙂. Moje holčička odešla velmi náhle a nečekaně, u lidí by se řeklo „po krátké nemoci“. Bylo jí třináct let. Ve stejný den se narodila její pravnoučátka… Byla interšampionkou a šampionkou čtyř států, ale hlavně taky maminkou jednoho úžasného kluka, díky kterému dnes žije dál ve svých vnoučatech i pravnoučatech. Jsem hrdá na to, že trocha její krve dnes koluje v krásných pudlících zejména z chovatelské stanice Coeur de Moravie, a jsem ráda, že díky tomu, že se stala maminkou, se do mého života dostala spousta nových skvělých lidí, zejména majitelů jejího syna, vnoučátek i pravnoučátek. Věřím v to, že jednou bude v rodokmenu nějakého mého pudlíka znovu její jméno a ona se tak vrátí zpět ke mně.