O chovatelské stanici Banzette
Už jako malá holčina jsem otravovala rodiče s tím, že bych ráda měla pejska. A maminka rozhodla, že budeme mít stříbrného trpasličího pudlíka (tehdy jsem do toho mluvit nemohla, ale z dnešního pohledu považuji volbu téhle barvy za osudovou – stříbrňáčci jsou pro mě nej, už jenom proto, že jim celý život vidíte do tváře a také pro to úžasné období stříbrného ksichtíku a černého zbytku :-)). Svého prvního pejska jsem tak dostala od rodičů. Byl to trpasličí stříbrný pudlík Cyr Irmick, kterému jsme říkali „Waldy“ (po Matuškovi), můj první pudlík, vlastně můj první pejsek vůbec. I když měl průkaz původu, užívali jsme si spíše her venku než výstav. Jediné, čím mě tenhle pejsek zarmoutil bylo, když mi sice po delší nemoci, ale v podstatě z hodiny na hodinu, odešel. Bylo to příliš brzy, bylo mu jen sedm let.
Když Waldy v roce 1999 umřel, dohodli jsme se, že si pořídíme černého trpasličího chlapečka. Černá štěňátka z vybrané chovatelské stanice byla již zadaná, ale na prodej byly ještě „krásné stříbrné holčičky“ (jak řekla chovatelka). A tak jsme si pořídili naší „Wenynku“ – Elisu Královský Hradec, trpasličí stříbrnou fenečku. Právě s ní jsem před mnoha lety začala chodit na výstavy. Moc jí to sice nebavilo, ale i tak v roce 2005 splnila podmínky pro přiznání titulu Interšampion a stala se šampionkou čtyř států. Byla svéhlavá, jen tak si něco nenechala líbit a dokud žila, vychovávala všechny pejsky, kteří do naší rodiny přišli po ní. Opustila nás náhle v roce 2012, ve třinácti letech, přesně v den, kdy se jí narodila její pravnoučátka.
Rok po Wenynce jsme si ze stejné chovatelské stanice přivezli další fenku, tentokrát černou trpasličí – Federicku. Fenečka, kterou jsem si nevybrala, ale která mi byla přidělená paní chovatelkou. Za mě ta nejlepší volba, byla jsem naprosto spokojená, nikdy jsem totiž neměla hodnější zvířátko, než byl můj „Svištík“ (nevím, kde k té přezdívce přišla, ale na Svištičku slyšela vždycky skvěle). Fedynku vychovávala její starší stříbrná „ségra“ a šlo jí to vždycky báječně. Jediné, co se jí Fedynce nepodařilo vysvětlit bylo, jak pečovat o hračky. Co mohla, to Fedynka okousala, otrhala a zničila. Měla na svědomí moje bílé boty i plyšáka od první lásky. Na výstavách se vyznačovala tím, že v „základním kole“ krásně běhala a o vyšší tituly občas stávkovala. V roce 2003 splnila podmínky pro přiznání titulu Interšampion a stala se šampionkou tří států. I přes těžkosti s jejím krytím mi později dala ten nejkrásnější dárek – mojí Bavajku.
Naše fenky byly výstavně úspěšné a já začala plánovat štěňátka. Proto jsem si ve svých osmnácti letech zaregistrovala chovatelskou stanici. Nazvala jsem jí „Banzette“ – po svých prarodičích. Můj milovaný dědeček se jmenoval Jan Banzet a protože jde o příjmení neobvyklé a stejně jako plemeno pudl pocházející z Francie, přišlo mi jako dobrý nápad ho využít. Povedlo se, a já jsem na název své chovatelské stanice skutečně hrdá, a těší mě, že nese jméno toho nejskvělejšího dědečka a úžasného člověka.
V roce 2004 se v mé chovatelské stanici narodil první vrh – jeden střední kluk, kterého jsem pojmenovala Agnus Dei. „Niček“ se později úspěšně vystavoval, za což bych touto cestou ráda poděkovala jeho majitelce paní Nadě Czurdové, kterou výstavy zrovna nelákaly, ale pustila se do nich (možná tehdy hlavně kvůli mně). Úkoly jsme si spolu rozdělily – já jsem vystavovala a řídila a Naďa připravovala Nicka do kruhu. Společně jsme to v září roku 2005 všichni tři dotáhli na Junior šampiona České republiky, a o rok později na šampiona České republiky a Slovenska a následně také na Interšampiona. Niček se stal několikanásobným tatínkem mnoha štěňátek. Jeho dcera Quenty je zakládájící fenkou dnes velmi úspěšné chovatelské stanice Coeur de Moravia.
V červenci roku 2005 se v naší chovatelské stanici narodil první vrh trpasličích černých pudlíků. Z tohoto vrhu jsem si nechala fenečku – Bavajku. Ona i její bratr Balantés „Berdýsek“ se úspěšně vystavovali, Bavajka v tom pak pokračovala i coby veteránka. I tady si zaslouží poděkování majitelka Berdýska, paní Iva Reguli, která Berdýska úspěšně vystavovala, a občas mi ho na nějakou výstavu i půjčila. Oba sourozenci se stali Interšampiony a několikanásobnými šampióny různých států. Další bráška, Barrus „Barýsek“ zůstal s mými prarodiči, když si ho můj děda zamiloval a nechtěl se ho vzdát.
V roce 2009 se v naší chovatelské stanici narodil druhý vrh černých pudlíků. Maminkou se poprvé stala Bavajka. Všechna štěňátka našla své skvělé majitele v České republice. Caryota „Karotka“ zůstala v naší rodině – s mojí maminkou. Crispo krátce vystavoval a stal se Junior šampionem ČR i Slovenska. Coarto „Kareček“ je skvělým společníkem své milované paničky.
Po dlouhých devíti letech se v naší chovatelské stanici narodil v roce 2018 další vrh. Maminkou se stala moje Chass. Před narozením štěňátek jsem se snažila najít vhodného stříbrného psa, ale nedařilo se. Byli buď příbuzní nebo pro mě jako chovatelku nebyli z různých důvodů přijatelní. Za značné podpory klubu jsem se proto rozhodla nakrýt Chass krásným bílým psem Endym ze zmíněné chovatelské stanice Coeur de Moravie. Narodila se tři štěňátka – dvě holčičky a kluk. Všichni mají báječné rodiny – Da Fortunae „Dafinka“ je skvělou společnicí na rodinných výletech a se svou malou paničkou se učí různé triky, De Caelo „Dantík“ se začíná věnovat agility a Dapsinka úspěšně složila svou první dogdancingovou zkoušku.
Dnes jsou již na světě dokonce pravnoučátka po naší Wendy. Na svět přišla v chovatelské stanici Coeur de Moravia, která patří Renatě a Klárce Welterovým, majitelkám Queen a Quenty. Ze dvou vrhů se narodilo sedm kluků a čtyři holčičky. Čtyři z nich, vždy fenečka a pejsek z vrhu se úspěšně vystavují. Aressy, který patří manželům Noháčkovým, Alacrite „Lili“, která patří manželům Langerovým, Bon Bougre „Boogie“ manželů Kořízkových a Belles Victoire „Viki“, která zůstala v rodné chovatelské stanici, jsou Interšampiony a šampiony několika států. Vikinka je zároveň mladou světovou vítězkou a „Bugatka“ mladým evropským vítězem. I když si uvědomuji, že moje chovatelská stanice má dnes již jen nepatrnou zásluhu na tom, jaká jsou tahle pravnoučátka, jsem na ně i přesto velmi hrdá, stále je beru za své a jsem nadšená z toho, jak skvělá štěňata stříbrných středních pudlů jsou zásluhou spojení chovatelské stanice Coeur de Moravie s krásným „Miloškem“ (Premjer Angel Gamtos Harmonija) majitelky Evy Trhoňové na světě. Můj skvělý pocit z těchto štěňat je umocněn také tím, že jsem měla tu čest být občasnou vystavovatelkou právě Aressyho, za což děkuji jeho majitelům, manželům Noháčkovým. Je pro mě čest předvádět takového pejska. Nejen proto, že se Vikinka s Bugatkou a jejich dalšími sourozenci narodili v den, kdy jejich prababička Wenynka opustila tenhle svět, jsem přesvědčená o tom, že ve všech jejích pravnoučátkách, stejně jako v jejích vnoučátkách, je kousek z ní.
Na konci roku 2014 potkala naší chovatelskou stanici tragédie, když po útoku jiného psa zemřela má milovaná Bavajka. Holčička, která pro mě byla z mnoha důvodů speciální. Milovala mě a já jí. Nikdy nezapomenu a nikdy se s tím, že odešla takovým způsobem, nevyrovnám. Abych se alespoň trochu vzpamatovala z náhlé ztráty, pořídila jsem si nového člena rodiny, střední stříbrnou fenku Chassis Banzette vom Alt Domigk, která se narodila v den, kdy Bavajka tenhle svět opustila. Tohle datum považuji za osudové a věřím, že mi Bavajka za sebe Chass poslala. Chass je dcerou už zmíněného Miloška, nádherného psa, po kterém jsem vždycky chtěla potomka. Chass se stala Interšampionkou a šampionkou několika států, je to fenečka s lidskýma očima, která miluje coursing (je v něm dokonce Mistrem Čech) a agility a úspěšně složila zatím jednu dogdancingovou zkoušku.
Do naší chovatelské stanice patří také černá střední fenka Berenika „Beruška“. Tuhle krásnou černou holčičku vlastním spolu se svou dlouholetou výbornou kamarádkou Markétou. „Breberka“ je fenečka, která má neustále čertíky v očích a dobrou náladu. Jejími nejlepšími kamarády jsou kocour a fenka Bernského salašnického psa. Pokud se jí dostane do tlapek nějaká hračka, můžete si být jistí, že do večera nevydrží. Beruška je Interšampionka a šampionka několika států. Její štěňátka budou odchovávána na mojí chovatelskou stanici.
Když mi bylo 12 let, uviděla jsem na výstavě v pražských Holešovicích stříbrnou královskou fenku a věděla jsem, že jednou si takovou pořídím. V roce 2018 se mi můj životní sen splnil – z chovatelské stanice My Waimea skvělé chovatelky Jany Trägnerové jsem si přivezla Zettynku. Jméno Zetty mělo být a je speciální a vychází z názvu mé chovatelské stanice BanZETTe. Zettynka je živel, pes, který každé ráno vstává s očekáváním, co krásného nový den přinese. Je svéhlavá, miluje vodu a její psí osobnost je neskutečná. Do svých dvou let se stihla stát šampionkou čtyř států a stejně jako Chass miluje agility i coursing a má splněnou dogdancingovou zkoušku.
Díky pudlíkům jsem se seznámila se spoustou skvělých lidí, které bych jinak nejspíš neměla šanci poznat: jde o majitele mých štěňátek a jejich štěňátek, kterým bych touto cestou ráda poděkovala za domov a lásku, kterou pejskům poskytují, a také za to, že mě o nich informují, posílají mi jejich fotky a jsou se mnou v kontaktu; dále pak zkušené chovatele pudlíků, kteří mi ochotně poradili a pomohli, když jsem to potřebovala. V neposlední řadě jsem díky pudlíkům potkala i skvělé kamarády, se kterými se dnes potkávám i mimo výstavy a psí akce, a kteří dnes už mají místo v mém nejen pudlím světě. Všem těmto lidem patří touto cestou velké díky za to, že jsou, a že patří do mého života…